Moskva vítězí.

Je to už hodně let, co Rusové osvobodili Jižní Osetii od gruzínské nadvlády. Před tím osvobodili i gruzínskou Abcházii a moldavské Podněstří. Všechny tyto agrese proběhly v Evropě. Loni osvobodili Krym a v současnosti osvobozují východ Ukrajiny. Další na řadě může být velká ruská menšina v Lotyšsku. Až potom se začne jednat o Karlových varech…

Prezident Putin se minulý týden vyjádřil, že současný stav Rusku nevyhovuje, že se unipolární svět, řízený USA, musí změnit (na bipolární, s Ruskem coby opačným pólem!?). Též vysílá bombarďáky na lety kolem Evropy, aby dodal svým slovům důraz. Ruská propaganda se činí, co může, nejen v Rusku. Vrcholem jsou drzé lži ministra zahraničí, že Rusko separatistům vojensky nepomáhá. Bolševická tradice ožila: řvou o míru a provozují válku. Nestoudností je také osočení Západu z přípravy studené války. Sami začali válku horkou a studená jim přijde nemravná.

Na ukrajinské straně lze jistě najít spoustu chyb. Ty by bývalo možné napravit postupně diplomatickým tlakem a jinými mírovými prostředky. Nesmíme však připustit ruskou ozbrojenou agresi jako legální prostředek mocenského boje.

O Krymu se už nemluví a o sestřeleném malajsijském letadle také ne. Nová lumpárna zatlačila minulé do pozadí.

Evropští politici se zhruba dělí na dvě části: Češi, Slováci, Maďaři, Rakušané a Řekové se snaží nic nevidět (Zeman: „nejsou důkazy o ruské účasti“) ostaní, ze Západu především Němci, Francouzi a Holanďané, se zlobí.  Prosadili sankce, které jsou jistě citelné, avšak na porážku Ruska, tedy na jeho ústup z programu revize mocenských hranic Ruska, nestačí. Ministři zahraničí Evropské unie dnes v Bruselu asi potvrdí rozšíření sankčního seznamu kvůli ukrajinské krizi. Podle diplomatů by měl být soupis doplněn o 19 jmen lidí, kterým unie kvůli jejich podílu na narušování územní celistvosti Ukrajiny zmrazí majetek a zakáže vstup. Sankce se mají též týkat devíti firem. To je nyní vše.

Nebezpečí ruské expanze si v EU pořádně uvědomuje snad jen Pobaltí a Polsko. Je to opět Amerika, která má jasno, jaké nebezpečí Evropě hrozí a co proti němu podniknout. K jednání se sprosťákem je třeba mít po ruce pořádný klacek. Odmítáním vyzbrojení Ukrajiny se ho Evropané dopředu vzdávají.

Konec konců, všechno tu už bylo. Španělská občanská válka, Mnichov a naposledy Bosna.

 Jaroslav Jirát