Muslimové nejsou u nás populární. Už za Rakouska jsme je hloupě pomlouvali, viz citát z písně v titulku, v posledním roce pak mohutně přitvrdilo vinou migrační vlny.
. Je tedy pravděpodobné, že strach z islámu šíří především političtí šarlatáni a pitomci všech druhů. Naposledy zazářila jistá excentrická pražská advokátka, když prohlásila islám za fašismus, ergo: mohamedáni, to jsou pohani a fašisti. Nazdar! Hodí se poznamenat, že každý by si měl zamést nejdříve před vlastním prahem, konkrétněji: každá advokátka by měla hodnotit především vlastní lidi.
To platí i pro nás, kované Čechy. Vrátil jsem se nedávno z Ománu. Země úplně jiná než Česko mi pomohla po návratu ostře vnímat trapný kontrast mezi naší kulturní vlastí a tou dírou na východě Arabského poloostrova. Viděl jsem obtloustlé české strejce v propocených košilích, neučesané a dávno neholené. Mimořádně odporní mi přišli vyholení krátkonozí tlusťoši v šortkách, které zdůrazňovaly křivost chlupatých nohou majitelů. Naše dámy středního věku měly (a mají) nemyté a neupravené vlasy, byly šeredně oblečené (nosí džíny bez ohledu na velikost zadku), mladší děvčata nebyla o moc lepší. Opět mě zaujaly řitní rýhy, vykukující z bokových džíns. Auta tu jezdí špinavá po děravých silnicích. V dopravních prostředcích to často páchne.
Omán je sultanát, tedy islámská země řízená sultánem – diktátorem. Současný sultán se jmenuje Kabús, v zemi je velmi uctíván a osvědčil se jako vládce osvícený. Nová mešita na každém rohu, při bohoslužbách plná věřících. Rivalita sunnité vs. šíité neexistuje, Ománci jsou příslušníci islámské větve ibádíja. Věřící jsou jednak Ománci, jednak Pákistánci. Ománci mají, díky ziskům státu z ropy, různá hospodářská a společenská privilegia. Pákistánci a jiní orientálci přišli do Ománu za prací, případně za obchodem, a nestěžují si, protože doma by se měli daleko hůř. Ženy chodí v abáji, známém černém hábitu až na paty, který je nám často dáván za příklad útisku žen. Ve skutečnosti abáji jsou různých látek a vzorů, často krásné. Ženy, které je zkusily, říkají, že do arabského klimatu jsou to pravé. Jsou vzdušné a nemusí se pod ně skoro nic nosit. Také ženy nosí hidžáb, to je šátek, zakrývající vlasy. Až na výjimky nenosí nikáb, tedy roušku, zakrývající i obličej kromě očí. Je tedy vidět obličej, obvykle hezký, vybavený větším nosem (někomu to vadí, někomu ne. Vzpomeňme Sofii Loren nebo Barbaru Streisand.). Ženy mohou chodit po ulici samy, řídit auto, i podnikat. Ománci nosí dlouhý bílý kaftan a na hlavě válcovitou vyšívanou bílou čepičku. Zpravidla mají plnovous. Celkový zjev je výjimečně elegantní. Všichni mluví anglicky. Tloušťka je v Ománu vzácná a i tu oblek spolehlivě zakryje. Silnice jsou vesměs dobré, je však někdy obtížné dojet, vinou zuřivé výstavby, rychle stárnoucím mapám a nedostatečným značením.
Tolik to, co je vidět na první pohled. Jsou však důležitější věci. Na ulici se nemotají opilci, rohy nesmrdí močí. A prostitutky ani sgrafity nevidět. V hospodách se jí, k jídlu se pije voda nebo kola. Jí se dobře a zdravě. Dopravní nehody jsou, ale nikoliv vinou alkoholu. Hygienická úroveň ve všech směrech dobrá. Lidé přátelští, jsou rádi, když mohou pomoci. Musí a má se smlouvat, zejména s taxikáři v Muscatu, ale třeba v horách nás taxikáři vozili bez smlouvání za pakatel nebo i zadarmo. V Ománu se lidé na sebe usmívají. Porno není.
Západní společnost dospěla k nebývalé úrovni svobody a tolerance. Svoboda sama však, bez vyšších principů, tedy bez Boha, nemá cenu a příliš široká tolerance vede k podpoře nectností a lumpáren. Alkohol je u nás, jak tvrdí šestákoví mudrci, součást národní kultury. Takový argument je ve skutečnosti ničemný. Tak třeba součástí kultury lidožroutů je požírat své bližní…Také se vytrácí dobrý vkus. Kde je vše dovoleno, hodnoty ztrácejí smysl. Čechům by prospělo, jak vidno, ledacos od muslimů převzít.
Kdyby jen ty abáji. Mnohá šereda by se pod ně ráda schovala.
A co se pohanů tejče: Ománci z 75 % věří v jednoho boha, stejného, jakého mají křesťané a židé. Češi jsou z 80 % ateisté…
