Prohra etablovaných partají

ODS jediná prohru otevřeně přiznává. Komunisté si myslí, že vyhráli, zelení také, TOP 09 určitě neprohrála a ČSSD si myslí, že dopadla docela dobře. Jenže co voliči? Já za voliče tvrdím, že nařezáno dostali všichni. Pokud snad komunisté něco získali, tak jen na zlost ostatním. pozitivního v tom nebylo nic.

Čísla, čísla, čísla. To nejsou vachrlatá čísla volebních průzkumů, to jsou tvrdé výsledky druhého kola senátních voleb. Vyplývá z nich, že z dvacet sedmi zvolených senátorů jen šestnáct jich v druhém kole dostalo víc jak deset procent hlasů oprávněných voličů. Dvě třetiny z nich přitom přelezlo moje desetiprocentní kriterium jen o chlup. Nastavil jsem také tvrdé, patnáctiprocentní a to splnili je tři: Jermář, Filipiová a Okamura.

Máme tedy senát, jehož reprezentativnost je pro kočku. Volby do něj ukázaly krizi české politické elity v plné nahotě. Takzvaná vrcholová témata málokoho v podání partajních politiků zajímají. Je to především osobami politiků samotných a ztrátou věrohodnosti politických stran. Důvodů je mnoho, za sebe bych chtěl vypíchnou mimořádnou hašteřivost stran v parlamentu, uvnitř  koalice i uvnitř stran samotných a beznadějnou jalovost opozice.

Má senátor reprezentující tak slabý zlomek elektorátu, méně než 15  nebo dokonce 10 %, právo zasedat v senátu? Je to velmi ubohá legitimace. Ovšem, klasická fráze říká: kdo nevyužívá práva volit, škodí sám sobě. Ale když není koho volit? Když jsou tak bídné politické elity?

Přimlouval bych se, aby tam, kde účast nedosáhne určité výše, se volby opakovaly a jestliže ani podruhé se nepovedou, aby obvod o senátora přišel. Bude to jen spravedlivé. Ať kvůli mizerným kandidátům nebo líným voličům, zástupce v senátu mít nebudou.