S tou vyspělostí Norů to nebude tak horké. Spíše to vypadá na vše prostupující byrokracii, která již určuje každý krok v životě každého jednotlivce. Je opravdu zanedbatelné množství matek, které jsou schopné ublížit dítěti víc, než mu ublíží odebrání od matky. Malé děti jsou konzervativní a změny pro ně představují zátěž. Psychická zátěž odloučení od matky a navíc i od sourozence, musí být obrovská a ty děti se s tím zřejmě již nikdy nedokážou vyrovnat. Jaký ty děti musely mít strach, nejistotu, co bude dál, jak musely být zmatené? To je to, co nejspíš trápí jejich matku. Úředníky nic takového netrápí, postupují podle svých nesmyslných předpisů, které se pokoušejí všechny nacpat do jedné šablony. Norská pravidla pro rodiče, která je nutno dodržovat, jsou opravdu absurdní a za hranicí zdravého rozumu. A navíc se z toho zjevně v Norsku skutečně stal výnosný obchod. Zájem dětí už je na vedlejší koleji.