Obraná aliance pro kočku

Ruský útok na Ukrajinu donutil mnohé mudrce k přemýšlení. Takové pozdní probuzení pět minut po dvanácté je vždycky trapné, ale nestyďme se, není na to čas.

 Nejpozději v půli ledna bylo zjevné, že Rusko na Ukrajinu vletí. Podobně jako když Hitler v roce 1938 vyřvával, že Německo potřebuje životní prostor, začali tehdy Rusové vykládat, že oni coby velmoc mají nárok na sanitní kordón a že Ukrajina do něj samozřejmě spadá a že tam NATO nemá co dělat. NATO v podobě Bidena a Macrona začalo s Rusy vyjednávat. Co chtěli vyjednat nikdy pořádně neřekli, ale ukázalo se, že nevyjednali nic. Celou tu dobu se Evropou nesla téze, že NATO je obrané společenství a Rusům nechce škodit, čímž jsme dali Rusům zelenou.

Troufám si tvrdit, že být na místě Bidena Trump, byl by nevyjednával a prohlásil: Kdepak, právě NATO potřebuje sanitní kordón a jeho součástí je náš spojenec Ukrajina a jestli se pohnete, vlítneme tam. S vyhrožováním jděte na kolo. Pořád by to bylo v rámci obrané doktríny NATO. Ukrajina by byla dnes pod leteckým deštníkem NATO a Rusové by se krčili za Donem, a křičeli by hesla o angloamerických a nacistických imperialistech.

Je to však obráceně. Krčíme se za Ukrajinskou hranicí a vykřikujeme hesla o ruském agresorovi.

Trochu se to lepší. Na Ukrajinu přicházejí významné objemy moderních zbraní a ukazuje se, že protiletecké rakety dodané hned na počátku konfliktu Brity jsou velmi účinné. K záchraně Ukrajiny to nestačí, protože Ruské rezervy jsou velké. K záchraně Ukrajiny nepomůžou přijaté sankce, i kdyby stokrát obsahovaly odstřižení od SWIFT a uzavření Nord Stream I.

Ukrajinu může zachránit jen bezodkladná masivní útočná akce: vyčistění vzdušného prostoru Ukrajiny  a nástup pozemních vojsk NATO. Že jsem válečný štváč? Já?

Také je nutné okamžitě pozvat Finsko a Švédsko do NATO a zahájit hlubší sbližování s Tureckem. Mám na mysli upřímné pozvání do Evropské unie. Nechuť některých andělských duší k islámu budeme muset překonat. Turecko bylo vždy loajálním členem NATO. Nikdy nepodporovalo teroristy. Odneslo největší část náporu utečenců ze Sýrie. Je veliké, stabilní a má mohutnou armádu.

V roce 1958 jsem nastoupil do SONP Kladno jako učeň oboru tavič – ocelář. Chvíli trvalo, než jsem se naučil žít se spolužáky hrubšího ražení, kteří se rádi prali. Já se rvačkám vyhýbal, ale rychle jsem zjistil, že tím spíš jsem lákavým sparing partnerem. Nedělalo mi velkou potíž rvačky vyhrát nebo aspoň neprohrát, ale pořád jsem byl vděčnou obětí rváčů. Otravovalo mě to. Až jsem zjistil, že je nejlepší každému vejtahovi okamžitě rozbít držku. Jak mi začal někdo šermovat pěstí před ksichtem, praštil jsem ho bez varování do nosu i jinam a nepřestal jsem, dokud neutekl. Pak už se mi rváči vyhýbali.

Funkcionářům NATO a EU taková výchova schází.

 Jaroslav Jirát