Severoatlantická aliance v uplynulých dnech hned několikrát zasahovala v evropském vzdušném prostoru. Nad Atlantským oceánem, Černým mořem, Severním mořem a Baltem létaly ruské armádní letouny. Nepřeletěly hranice žádného z aliančních států, podle velitelství NATO však ohrožovaly civilní stroje. (Idnes, 30.10.) Rusku teče do bot a tak podle svého zvyku haraší zbraněmi.
Je u nás mnoho lidí a bohužel i vedoucích politiků, kteří se na ukrajinskou krizi koukají ze všech možných stran, jen ne z té strategicky české a evropské. Jedni, ti hokynáři, říkají: běda, sankce proti Rusku uškodí hlavně nám. Jiní, nostalgičtí slavjanofilové, litují Putina, který se tak nadřel, aby Rusko vytáhl z chaosu a nyní, když to (snad) dokázal a chce obnovit slávu impéria, mu Západ hází klacky pod nohy. Další, zastánci práva na sebeurčení, hájí ruskou agresi na Krymu a na východě Ukrajiny právem na sebeurčení Rusů. Zapomněli už, že stejně kdysi argumentoval Hitler když osvobozoval Sudety. Konečně i Stalin nám takto ukradl Podkarpatskou Rus.
A co myslím tím strategicky českým a evropským postojem: Nelze trpět, aby v dnešní době v Evropě kdokoliv dobýval územní zisky vojenskou agresí. To je princip nad všechny hospodářské a občanskoprávní zájmy.
Začneme-li letošním dubnem, kdy reagovaly na ruskou agresi finanční trhy a začaly nabíhat sankce Ameriky a Evropy, vidíme, že k dnešnímu (30.10.) ránu oslabil rubl o 15 %, ropa zlevnila o 21 % a zemní plyn o 18 %. Ceny stouply. Rezervy státu i centrální banky budou při podobném tempu brzy vyčerpány a hospodářský útlum postihne celé Rusko občany nevyjímaje. To nezpůsobily zákazy vývozu přijaté EU (leda okrajově), ale přerušení úvěrování ruských bank a vývoj - do jaké míry manipulovaný a do jaké přirozený nedovedu posoudit - na trhu komodit. Obchody v Rusku viditelně zchudly co do sortimentu a veškeré ceny vzrostly. Cestujících Rusů je podstatně méně nejen u nás, ale i v oblíbených letoviscích v Egyptě a jinde. ČSA ruší ruské destinace.
To jsou tedy některé výsledky sankcí, které někteří čeští státníci, jako Zeman či Sobotka, prohlašovali za neúčinné. V této situaci začínají poletovat ruská éra kolem Evropy, snad aby si Putin dodal odvahy před vysvětlováním hospodářských potíží voličům. Uvidíme, zda velkohubá velkoruská rétorika spolu s harašením zbraněmi zvítězí nad úpadkem životní úrovně. Rusko je Rusko, pravda, ale možná že rok 2014 není rok 1968.
